Superčeši

Zikmund Lucemburský se snažil získat Čechy vojenskou silou

Zikmund Lucemburský byl synem Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Byl jedním z významnějších evropských politiků vrcholného středověku. Byl velmi vzdělaný, mluvil sedmi jazyky. Kvůli svým zrzavým vlasům se mu od mládí říkalo liška ryšavá.

Postupně se stal braniborským markrabětem, uherským králem, římským králem, slezským vévodou, lužickým a moravským markrabětem, lombardským a českým králem, a dokonce i římským císařem. Jeho politická kariéra, která vedla k řadě bojů a válek, byla závratná.

Narodil se 14. února 1368, Václav IV. byl už desetiletý a soupeření těchto polorodých bratrů mělo na dějiny zemí Koruny České i na dějiny Evropy zásadní vliv.

Karel IV. viděl Zikmunda jako polského a uherského krále a podřídil tomu i jeho výchovu, avšak byla to jen vize, k jejíž naplnění úplně nedošlo. Otec ho sice zasnoubil s Marií, dcerou polského a uherského krále Ludvíka I., bratr Václav IV. ho poslal do Krakova, aby se naučil polsky a poznal více zemi, které má jednou vládnout, ale to k zajištění koruny nestačilo. Poláci totiž odmítli spojení s Uhrami a po smrti krále Ludvíka za polskou královnu zvolili Mariinu mladší sestru Hedviku, která byla provdaná za Vladislava II. Jagella. Najednou byla i uherská koruna nejistá. Zikmund si přeci jen vynutil sňatek s Marií a po zajištění podpory šlechty se nechal korunovat uherským králem.

Václav IV. po marných pokusech získat císařskou korunu, se obrátil s žádostí o pomoc na Zikmunda, ten okamžitě vycítil příležitost snažil se získat Čechy vojenskou silou pod svoji vládu, plán se úplně nezdařil. V roce 1402 přistoupil k uvěznění Václava IV. ve Vídni, ale tomu se podařilo uniknout. Později se bratři sice smířili, Zikmundova moc stále sílila, i když se trvale potýkal s výpady z Osmanské říše, jejíž expanze ohrožovala celou Evropu a Václavovy pozice slábly.

Za jednu z hlavních Zikmundových zásluh je považováno zorganizování církevního koncilu v Kostnici mezi lety 1414 až 1418, na němž se podařilo vyřešit takzvané papežské schizma, kdy se papežové navzájem prokleli přetahovali se o úřad. Nešlo jen o papežskou moc, ale ve své podstatě šlo o boj mezi světskými a církevní mocnáři. Peníze vládly všemu v naprostém rozporu s principy křesťanské víry zakotvenými v Novém zákoně. V Čechách Zikmund přišel v roce 1415 o důvěru a stal se velice neoblíbeným kvůli popravě Jana Husa. Byl mu totiž připisován významný podíl na jejím vykonání. Vše vedlo ke vzpouře v Českém království a cesta k české koruně se opět komplikovala. Zikmund se pokusil vojensky potlačit nepoddajnost národa, avšak marně, do cesty se mu postavil husitský vojevůdce Jan Žižka.

V roce 1433 Zikmund dosáhl na titul římského císaře. Vlády v Čechách se mohl ujmout až po několika letech, přesněji v roce 1436, kdy přijal kompromisní podmínky husitů. Nedlouho poté, dne 9. prosince 1437, zemřel v nedožitých sedmdesáti letech v moravském Znojmě na cestě do Uher. Ani Zikmund stejně jako Václav IV. neměl mužské potomky, a tak jeho smrtí vymřela česká linie Lucemburků po meči.

You don't have permission to register